Počátky Rudolfova zrození se datují někdy do dubna roku 2015 n.l. Z této doby je dochována první zmínka o potřebě jeho výstavby. Kde a jak byla dohoda udělána už doloženo není.

Na papíře vyrostl Rudolf celkem rychle. Všechni okolo kulatého stolu, kteří měli tu čest být u jeho zrodu od začátku, ohromil svou neobvyklou vizáží, byl to takový futuristický vazoun, který úplně nezapadal mezi ostatní obydlí. To měl být první signál z mnoha dalších, že to s ním půjde všelijak jen ne podle plánu.

Poté, co Ruda ožil na papíře, musely se vyřešit jeho nespočetné detaily a obejít několik institucí, které na něj měly různé nároky. Některé chtěly, aby si nasadil na celý život čepici v podobě sedlové střechy, jiné zase chtěly, aby změnil svůj postoj a stoupnul si do řady jako ostatní domy. Dalším se nelíbilo, jakým způsobem Ruda drží brčko u přívodu plynu.

Základní kámen byl položen v tichosti bez ovací a famfár dne 31.3.2016. V tento den se začaly sny stávat skutečností. Od prvního dne rostl jako z vody se silnými základy v zemi a pevnou vůlí. Ze začátku na něj  nastoupila těžká technika a několik brazilských pohublíků, kteří otiskly své pokřivení do Rudolfa. Trochu pajdal, ale nevadilo mu to, bral život tak, jak byl do něj vdechován. Jelikož to nebyl žádný střízlík, potřeboval hodně silnou kostru a dostalo se mu té nejpevnější – ocelové.
Jeho postoj musel být pevný a neotřesitelný, ušitý na míru s velkým množstvím otvorů, aby světlo proniklo do všech koutů. A tak se stalo, že se v dílně zdržel déle než všichni chtěli. Nejdříve byl Ruda dlouhou dobu přízemní, ale po nějakém čase se otrkal a během pár dnů vyrostl o celou jednu délku. Měli jsem strach, aby nerostl výš a výš, raději jsme ho zastřešili. Od té chvíle stál hrdě na svém místě a vyhlížel okolní svět. Nikdy se nám nesvěřil na co myslí, možná ho trápilo, že je tolik jiný než všichni ostatní.

Stál na okraji a vítr jím profukoval všemi směry, po nějakém čase se díry v jeho těle zacelily okny. Hned na to chytil Rudolf hroznou rýmu, tzv. Rudorýmu. Pořád se hrozně potil, hlavně z rána, časem to ustoupilo, ale občas se to ještě vrátí, vypadá to, že bude alergik. Hlavně po ránu. Jednou se stalo, že se v noci probudil a zjistil, že je hrozná tma. Tmy se bál a bál se také, aby v něm jeho nejbližší po večerech nebloudili a neublížili si. A hned druhý den slyšel venku povídat sousedy, že se blíží zima. To ho vyděsilo ještě víc než tma. Jak svoje kamarády zahřeje a jak zahřeje sebe. Ruda byl trochu stydlivý, ale vzal to do vlastních rukou. Povolal ty nejlepší kabelonosičopokladače v kraji. Trvalo to dlouho, než byly všechny kabely na svém místě a těch kilometrů, kterých se položilo…

Občas to hrozně šimralo, podobně jako chloupky v nose, ale vydržel a za odměnu mu byl slíben pořádný kabát, který chránil proti zimě i proti teplu. Měl být šedivo-bílý s několika knoflíky na zapínání a otevírání. Jenže žádný konfekční mu neseděl a tak se musel znovu dělat na míru, trvalo to dlouho, protože na něm pracovali dva líní krejčí. Nejdříve dostal podšívku a pak vrchní díl. A ano, nemusíme to dál rozvádět – byl z něj „pořádnej“ švihák, po kterém pokukovala kdejaká vilka.

Tak jak to bývá i na Rudu přišla puberta. V říjnu se začal zkrášlovat, aby se všem líbil. Také poprvé přičichnul k alkoholu. Zrovna když se zbavil závislosti na kouření, přišlo další pokušení. Chytil se Kachličkovy party a ta na něj neměla dobrý vliv. Je štěstí, že to utnul už v začátku. S kouřením to trvalo několik měsíců, všude samý nedopalky a toho smradu. Dál už to nešlo a začalo se s polystyrenovými náplastmi, pokračovalo se spárovacími žvýkačkami a po řádné očistě už byl zase jako dřív. Čistý a útulný.

Na začátku listopadu ho čekalo několik zkoušek a preventivních kontrol, takže pilně studoval a připravoval se dnem i nocí. Výsledky předčily očekávání. Ruda se zdá být velmi nadaným studentem, který se umí přizpůsobit tempu zkoušejících.

Závěrečná zkouška ho čekala v pátek 20.11. 2016. Všichni mu drželi pěsti, aby měl Ruda štěstí a dostal hodnou a chápavou komisi.

POVEDLO SE! Je z něj dospělák.